Toulání po Pstruhovce

No přiznám se, už jsem to nemohl vydržet. Pstruhovka je úplně jiné kafe a hned jak se naskytla chvilka využil jsem jí. Ráno jsem vyrazil brzo, tedy myslel jsem že brzo, protože moje přesvědčení že pstruhovka není až tak daleko bylo úplně mimo realitu. K vodě jsem došel až když bylo sluníčko nad hlavou kolem 11 h. První rybku jsem chytil z hladiny. Sešel jsem na flek, který jsem znal už z minulé výpravy. Navázal jsem mokrou mušku, kterou můžete znát z mého Instagramu. No a jak ještě nebyla nacucaná vodou, tak chvilku plavala po vodě a hladový tloušť neodolal. Jak jsem nečekal tak jsem ho seknul pozdě a když jsem mu peánem vytahoval háček tak mi vyskočil z ruky. Další rybka už mi šanci nedala a musel jsem místo změnit. 

No a po chůzi 8 km k vodě, jsem šel další 4 km na další flek. A tohle místo bylo nádherné a cítil jsem, že zde ryby budou. Chtěl jsem svoji mušku podat rybám ze dna, tak jsem navázal nymfu. Mimochodem chytací nymfy koupíš na webu namušku, určitě se tam stav! No a z hloubky jsem vytáhl krásného a asi mého největšího duháka. Po chvilce přišel jeho menší brácha. Sluníčko už pálilo a já musel najít místo, kde je řeka ve stínu. Takže následovalo další toulání proti proudu. Po delší době jsem našel místo kde stínila skála. Sešel jsem do vody a hned na první pokus jsem měl záběr. Nevím proč možná nezkušenost ale rybu jsem tady nevytáhl ani jednu. A to jsem měl pět šancí. Všechno malý Potočáci a všichni mi spadly pod nohama. Můj muškařský vzor by řekl " byly nad vodou počítají se, ale mě mrzelo že jsem si ryby nemohl pustit sám. Vždyť to je ten nejlepší pocit vracet rybě svobodu. 

Teď přišla ta nejhorší část a to se vrátit, protože jsem věděl jak dlouhá cesta mě čeká. Cestou zpátky jsem se ještě stavil na svém oblíbeném místě, kde jsem chytil Duháky a překvapil mě ještě poslední Potočák. A pak už jenom dlouhá cesta domů, ale i přes to všechno mi to za to stálo...